GalerieBáry - blog nejen o cestování

Když ráno vstanete a uvědomíte si, že je 11.5. a na dnešní den jste si objednali seskok padákem, tak máte co dělat, abyste doběhli na záchod - řídkost zaručena.
Dojeli jsme na lestište v Prostějově o dost dřív a bylo to štěstí. Neveřili byste, jak dokáže člověka uklidnit, když vidí jiné skákat z letadla a později přistát na zemi. Nejdřív vidíte jen čeron tečku a za chvíli už i padák. Ale tito skákali jen z 1500m kdežto nás čeká výška 4000m.
Zhruba půl hodiny předem si pro nás přišli tandemoví piloti a šli jsme se ustrojit. Oblekli nás do krásných bílých kombinéz s lampasy a poté přislo to nejdůležitější - připevnit postroj, který nás bude držet u profesionála s padákem. Nervózně jsem se ptala, jestli je to bezpečné a dostalo se mi odpovědi, že každá karabina (byly tam 4, které nás držely u sebe) udrží půl tuny. Ale co ty švy?
Rozloučili jsme se s rodinou a nastoupili do letadla. Byl to krásný vrtulák pro 12 lidí, seděli jsme naproti sobě a čekali asi 10minut, než nás začali chystat - poslední utahování postroje, nasazení brýlý a rukavic a pak jsme si tandemovému pilotovi sedli na klín, kde nás k sobě přicvakl - to jsem si teda řádě zkontrolovala :o). Poté jsem uslyšela zazvonění od pilota a první u dveří je otevřel. Moje dušička byla menší než malá. Tak jsem se bála, že jsem byla smířená i se smrtí. Ale chovala jsem se statečně. Přítel taky. Dokonce jsme se smáli! Pak přišla řada na nás. Kameraman se zavěsil do dveři a já jsem se naučeně zapřela do tandemisty (musíte prostrčit nohy pod jeho kolena a opřít si o něj hlavu). Podívala jsem se pod nohy a vůbec nic si neřekla - pak si asi 10 vteřin nic nepamatuju, kameramana, pocit, prostě nic. Ale neomdlela jsem - uvědomuju si pocit v břiše, když vystřelil první vyrovnávací padák a my z polohy šipky padali dolů po břiše. To mě asi vzpoamatovalo. To, že mávám a směju se na kameru jsem si neuvědomovala. Ani, že děláme otočku. Říkala jsem si, že letíme asi hodně rychle (220km/hod), protože se špatně dýchá - nešlo to nosem, protože máte tlakem slepené dírky. V puse jsem měla pěkně vyschlo a padák se otevřel v té nejlepší chvíli. Pak to byla pohádka a přeju si, aby to neskončilo. Z megarachotu při volném pádu (letěli jsme necelou minutu a asi 3500m) se stal báječný klid, kdy jsme letěli jako ptáci. Přítel se svým tandemovým pilotem přiletěli asi na 5m a zavolali jsme na sebe. Pořád jsem opakovala jak je to parádní. Taháním za šňůrky způsobili, že jsme se uměli točit jak vrtule. Otočky o 180° byly super, jako na houpačce. Pak mi řekl, že mám zvědnout nohy a přistáli jsme na zadek. Úplě měkce. Poděkovala jsem mu a gratuloval mi k výskoku, i rodina. My s přítelem jsme byli vysmátí a odhodlaní jít do toho klidně znova.
Vůbec není proč mít strach. Je to super zážitek a stojí to za všechny prachy! Taky jsem měla větší strach o přítele. Vymyslela jsem to já a kdyby se mu něco stalo, tak bych se picla. Největší strach byl o to, jestli se otevře padák. Ale když jsme vypadli z letadla, vůbec jsem na to nemyslela. Byla to totální volnost, svoboda! Od té doby si připadám tak nějak lehounce a závidím těm, co můžou skákat kdy chtějí.

PŘEDSTAVTE SI:
4000m výška (Sněžka má jen 1602 m. n. m.)
1 minuta volný pád (víte jak někdy umí být minuta dlouhá)
220km/h (až někdy pojedete autem alespoň 150km/h vyndejte ruku z okýnka)
6 minut na padáku (výhled jako pták)

Podivejte se níž na videa!

Více info o skocích v Prostějově na www.funtandem.cz

Byla bych ráda, kdyby jste, milí čtenáři, napsali někdy ke článkům komentář. Jestli se vám to líbí, nelíbí, pokud máte dotaz, nebo cokoli jiného. Přispějete tak ke zlepšení těchto stránek.

Můj seskok Dušův seskok